Při řešení problematiky poruch způsobených užíváním návykových látek (SUD), která je významným problémem veřejného zdraví, se stává důležitým zkoumání neurovědy o závislostech a převedení těchto poznatků do klinické praxe. Tento přístup je zásadní, protože SUD jsou hluboce zakořeněny v základní biologické snaze vyhledávat potěšení a vyhýbat se škodám.
Tento článek zkoumá neurovědecký pohled na to, jak látky, jako je alkohol, konopí a další, ovlivňují systém odměňování mozku a spouštějí kaskádu neuroadaptací, které přispívají k rozvoji závislosti.
I když se v tomto článku zaměřujeme na závislost na návykových látkách, principy se vztahují i na další poruchy závislosti, jako je patologické hráčství a porucha závislosti na internetu.
NEUROVĚDA O POTĚŠENÍ A BOLESTI
Stejně jako všechny vědomé bytosti se i lidé v rámci svého psychologického rámce vyvinuli tak, že od přírody tíhnou k pozitivním podnětům a vyhýbají se negativním, což je hluboce strukturovaná tendence k odvrácení bolesti a usilování o potěšení.
Tato snaha o potěšení, instinktivní a dědičná, se shoduje s Freudovým principem potěšení, který je základním kamenem psychoanalytické teorie.
Princip potěšení předpokládá, že základní lidská snaha vyhledávat potěšení a vyhýbat se bolesti je nevědomou silou, která trvale ovlivňuje chování. Freud tvrdil, že tento princip působí po celý život jedince, nenápadně řídí jeho jednání a formuje subjektivní prožitky.
Tato snaha o slast je považována za primární motivaci ve vývoji lidského chování a má významný vliv na volbu a jednání jednotlivců ve snaze o hedonické uspokojení.
Toto adaptivní chování, které je rozhodující pro přežití, zároveň předurčuje jedince k riziku vzniku závislosti. Napříč živočišnými druhy je reakce na odměňující podněty (jako je jídlo a *****) a averzivní podněty (jako je bolest a hrozby) pozoruhodně zachována.
Z hlediska dynamiky bolesti a odměny se princip slasti shoduje s teorií oponentního procesu (OPT) emocí. Tato teorie předpokládá, že hedonický tón je výsledkem hodnotově protichůdných procesů odměny a averze, které regulují emoční a motivační homeostázu. Podle OPT může opakovaná aktivace jednoho procesu vést k jeho útlumu a současnému zesílení oponentního procesu.
Tento koncept je ústředním bodem neurobiologického modelu závislosti navrženého Koobem a jeho kolegy, který zdůrazňuje složitou interakci mezi systémy odměny a stresu v mozku, jíž se budeme zabývat později.
Tento článek zkoumá neurovědecký pohled na to, jak látky, jako je alkohol, konopí a další, ovlivňují systém odměňování mozku a spouštějí kaskádu neuroadaptací, které přispívají k rozvoji závislosti.
I když se v tomto článku zaměřujeme na závislost na návykových látkách, principy se vztahují i na další poruchy závislosti, jako je patologické hráčství a porucha závislosti na internetu.
NEUROVĚDA O POTĚŠENÍ A BOLESTI
Stejně jako všechny vědomé bytosti se i lidé v rámci svého psychologického rámce vyvinuli tak, že od přírody tíhnou k pozitivním podnětům a vyhýbají se negativním, což je hluboce strukturovaná tendence k odvrácení bolesti a usilování o potěšení.
Tato snaha o potěšení, instinktivní a dědičná, se shoduje s Freudovým principem potěšení, který je základním kamenem psychoanalytické teorie.
Princip potěšení předpokládá, že základní lidská snaha vyhledávat potěšení a vyhýbat se bolesti je nevědomou silou, která trvale ovlivňuje chování. Freud tvrdil, že tento princip působí po celý život jedince, nenápadně řídí jeho jednání a formuje subjektivní prožitky.
Tato snaha o slast je považována za primární motivaci ve vývoji lidského chování a má významný vliv na volbu a jednání jednotlivců ve snaze o hedonické uspokojení.
Toto adaptivní chování, které je rozhodující pro přežití, zároveň předurčuje jedince k riziku vzniku závislosti. Napříč živočišnými druhy je reakce na odměňující podněty (jako je jídlo a *****) a averzivní podněty (jako je bolest a hrozby) pozoruhodně zachována.
Z hlediska dynamiky bolesti a odměny se princip slasti shoduje s teorií oponentního procesu (OPT) emocí. Tato teorie předpokládá, že hedonický tón je výsledkem hodnotově protichůdných procesů odměny a averze, které regulují emoční a motivační homeostázu. Podle OPT může opakovaná aktivace jednoho procesu vést k jeho útlumu a současnému zesílení oponentního procesu.
Tento koncept je ústředním bodem neurobiologického modelu závislosti navrženého Koobem a jeho kolegy, který zdůrazňuje složitou interakci mezi systémy odměny a stresu v mozku, jíž se budeme zabývat později.
Tento model navrhuje závislost jako poruchu hedonické homeostázy, kdy chronická snaha o dosažení potěšení prostřednictvím užívání návykových látek paradoxně vede ke zvýšenému stresu a snížené citlivosti na odměnu. Tato dysregulace podněcuje nutkavé chování při vyhledávání drog a náročný cyklus závislosti, který je zprostředkován mozkovými cestami odměny, včetně dopaminových neurotransmiterových systémů. Tyto dráhy, změněné návykovými látkami, vedou k nadměrnému vyhledávání potěšení a zanedbávání potenciální škody. Lidská inovace vedla k získání a zdokonalení látek, které jsou přesvědčivější než přirozené odměny.
Silné alkoholické nápoje, cigarety a technologicky vyspělé systémy podávání drog, jako jsou injekční stříkačky a vapovací zařízení, poskytují silné podněty, které mohou přemoci mozkový systém odměny.
Moderní chemie navíc zavedla nové, vysoce účinné psychoaktivní látky, včetně syntetických opioidů a kanabinoidů, které mohou ovlivňovat dráhy odměny silněji než kdykoli předtím, což výrazně zvyšuje riziko vzniku závislosti.
Mezi běžné látky vedoucí k SUD patří alkohol, tabák, kofein, konopí, metamfetamin, heroin a kokain.
Dostupnost vysoce návykových drog v kombinaci s určitými faktory prostředí (např. stres a vliv vrstevníků) a individuální zranitelností (včetně duševních poruch, chronické bolesti, genetických predispozic, věku a pohlaví) významně ovlivňují pravděpodobnost experimentování s návykovými látkami a rozvoj SUD.
POJMY A DEFINICE
Vyvinuly se různé definice poruch souvisejících s návykovými látkami, které odrážejí pokrok v našem chápání závislosti a její složitosti. Závislost na návykových látkách, obecně známá jako drogová závislost, je chronická recidivující porucha charakterizovaná nutkavým vyhledáváním drog, ztrátou kontroly nad zvládáním jejich příjmu a abstinenčními příznaky při jejich vysazení.
Drogová závislost, klasifikovaná jako chronické onemocnění, postihuje významnou část populace. Je spojena s četnými sekundárními zdravotními problémy, společenskými problémy a poklesem pracovní morálky, což s sebou nese značné společenské náklady.
Národní institut pro zneužívání drog (NIDA) popisuje závislost jako...
Silné alkoholické nápoje, cigarety a technologicky vyspělé systémy podávání drog, jako jsou injekční stříkačky a vapovací zařízení, poskytují silné podněty, které mohou přemoci mozkový systém odměny.
Moderní chemie navíc zavedla nové, vysoce účinné psychoaktivní látky, včetně syntetických opioidů a kanabinoidů, které mohou ovlivňovat dráhy odměny silněji než kdykoli předtím, což výrazně zvyšuje riziko vzniku závislosti.
Mezi běžné látky vedoucí k SUD patří alkohol, tabák, kofein, konopí, metamfetamin, heroin a kokain.
Dostupnost vysoce návykových drog v kombinaci s určitými faktory prostředí (např. stres a vliv vrstevníků) a individuální zranitelností (včetně duševních poruch, chronické bolesti, genetických predispozic, věku a pohlaví) významně ovlivňují pravděpodobnost experimentování s návykovými látkami a rozvoj SUD.
POJMY A DEFINICE
Vyvinuly se různé definice poruch souvisejících s návykovými látkami, které odrážejí pokrok v našem chápání závislosti a její složitosti. Závislost na návykových látkách, obecně známá jako drogová závislost, je chronická recidivující porucha charakterizovaná nutkavým vyhledáváním drog, ztrátou kontroly nad zvládáním jejich příjmu a abstinenčními příznaky při jejich vysazení.
Drogová závislost, klasifikovaná jako chronické onemocnění, postihuje významnou část populace. Je spojena s četnými sekundárními zdravotními problémy, společenskými problémy a poklesem pracovní morálky, což s sebou nese značné společenské náklady.
Národní institut pro zneužívání drog (NIDA) popisuje závislost jako...
Z diagnostického hlediska je dnes pojem závislost zahrnut pod pojem poruchy způsobené užíváním návykových látek. Klasifikace zneužívání a závislosti v DSM-IV byly zamýšleny jako příbuzné, avšak odlišné klinické syndromy.
Zneužívání bylo definováno jako maladaptivní vzorec užívání, který vede ke klinicky významnému poškození nebo stresu po dobu 12 měsíců. Závislost byla definována jako pokračující užívání látky navzdory poruše chování nebo distresu ve stejném 12měsíčním období. V roce 2013 DSM-5 spojil to, co bylo dříve pojímáno jako dvě samostatné a hierarchické poruchy (zneužívání návykových látek a závislost na návykových látkách), do jednoho konstruktu a definoval poruchy užívání návykových látek v rozmezí od mírné přes středně těžkou až po těžkou, přičemž závažnost závislosti závisí na tom, kolik ze stanovených kritérií se uplatní.
DSM-5 nastiňuje poruchu způsobenou užíváním návykových látek (SUD) jako chronickou recidivující neuropsychiatrickou poruchu se třemi základními charakteristikami .
Zneužívání bylo definováno jako maladaptivní vzorec užívání, který vede ke klinicky významnému poškození nebo stresu po dobu 12 měsíců. Závislost byla definována jako pokračující užívání látky navzdory poruše chování nebo distresu ve stejném 12měsíčním období. V roce 2013 DSM-5 spojil to, co bylo dříve pojímáno jako dvě samostatné a hierarchické poruchy (zneužívání návykových látek a závislost na návykových látkách), do jednoho konstruktu a definoval poruchy užívání návykových látek v rozmezí od mírné přes středně těžkou až po těžkou, přičemž závažnost závislosti závisí na tom, kolik ze stanovených kritérií se uplatní.
DSM-5 nastiňuje poruchu způsobenou užíváním návykových látek (SUD) jako chronickou recidivující neuropsychiatrickou poruchu se třemi základními charakteristikami .
- Kompulzivní vyhledávání a užívání drog
- Ztráta kontroly a touha po omezení příjmu drog
- Vznik negativních emočních stavů (např. dysforie, úzkosti a podrážděnosti) a stresu
Problematický vzorec užívání návykových látek vedoucí ke klinicky významnému poškození nebo stresu, který se projevuje alespoň dvěma z následujících příznaků, k nimž došlo v průběhu 12 měsíců.
- Látka je často užívána ve větším množství nebo po delší dobu, než bylo zamýšleno.
- Přetrvává snaha nebo neúspěšné úsilí o omezení nebo kontrolu užívání látky.
- Velká část času je věnována činnostem nezbytným k získání látky, užívání látky nebo zotavení se z jejích účinků.
- Craving neboli silná touha či nutkání látku užívat.
- Opakované užívání látky, které vede k neplnění hlavních pracovních, školních nebo domácích povinností.
- Pokračující užívání látky navzdory přetrvávajícím nebo opakujícím se sociálním nebo mezilidským problémům způsobeným nebo zhoršeným účinky látky.
- Vzdání se důležitých společenských, pracovních nebo rekreačních aktivit nebo jejich omezení z důvodu užívání látky.
- Opakované užívání látky v situacích, kdy je fyzicky nebezpečná.
- V užívání látky se pokračuje navzdory vědomí, že má člověk přetrvávající nebo opakující se fyzický nebo psychický problém, který pravděpodobně látka způsobila nebo zhoršila.
- Tolerance definovaná jedním z následujících pojmů:
- potřeba výrazně zvýšeného množství látky k dosažení intoxikace nebo požadovaného účinku.
- výrazně snížený účinek při pokračujícím užívání stejného množství látky. - Odvykací stav, který se projevuje jedním z následujících znaků:
- syndrom charakteristický pro odvykání dané látky.
- látka (nebo látka blízce příbuzná) je užívána za účelem zmírnění nebo zamezení abstinenčních příznaků.
Pro pochopení mechanismů, které jsou základem závislosti, je nezbytné prozkoumat koncept kaskády odměn, protože závislost, která je v zásadě podmíněným chováním, závisí na procesu konsolidace odměn. Bez posilování, které poskytují odměny, by se naučené chování, které charakterizuje závislost, neuchytilo. Neurovědecké chápání závislosti je složité a kaskáda odměn je jeho ústřední součástí.
Kaskáda odměn
Dopamin (DA) je ústředním prvkem mechanismů odměny spouštěných drogami zneužívání, protože bylo prokázáno, že každá látka známá svým návykovým potenciálem zvyšuje hladinu DA v mozku.
Mezolimbická dopaminová dráha, která se táhne od ventrální tegmentální oblasti (VTA ) středního mozku do oblastí předního mozku, jako je Nucleus Accumbens (NAc), amygdala a mediální prefrontální kůra (mPFC), je klíčovou složkou systému odměňování a posilování mozku. Tyto látky zpočátku ovlivňují DA neurony ve ventrální tegmentální oblasti (VTA). Následným dopadem této interakce je uvolnění DA v nucleus accumbens (NAc), což je klíčová oblast mozkového systému odměny.
Zvýšení DA těmito látkami není jednotné, ale liší se v závislosti na jejich molekulárních cílech a specifických farmakologických účincích, které vyvolávají. Opakované užívání návykových látek vede k významným neuroadaptacím napříč několika neurotransmiterovými systémy. Glutamátergní, GABAergní, opioidergní, endokanabinoidní, cholinergní, serotonergní a noradrenergní systémy procházejí změnami, které ovlivňují afektivní a hedonické dráhy mozku a jeho obvody averzivní odpovědi.
Mezolimbická dopaminová dráha, která se táhne od ventrální tegmentální oblasti (VTA ) středního mozku do oblastí předního mozku, jako je Nucleus Accumbens (NAc), amygdala a mediální prefrontální kůra (mPFC), je klíčovou složkou systému odměňování a posilování mozku. Tyto látky zpočátku ovlivňují DA neurony ve ventrální tegmentální oblasti (VTA). Následným dopadem této interakce je uvolnění DA v nucleus accumbens (NAc), což je klíčová oblast mozkového systému odměny.
Zvýšení DA těmito látkami není jednotné, ale liší se v závislosti na jejich molekulárních cílech a specifických farmakologických účincích, které vyvolávají. Opakované užívání návykových látek vede k významným neuroadaptacím napříč několika neurotransmiterovými systémy. Glutamátergní, GABAergní, opioidergní, endokanabinoidní, cholinergní, serotonergní a noradrenergní systémy procházejí změnami, které ovlivňují afektivní a hedonické dráhy mozku a jeho obvody averzivní odpovědi.
Endogenní opioidní systém a jeho účinky
- Moduluje mezolimbický DA systém, přiřazuje odměnám hedonické hodnoty a napomáhá rozhodování.
- Opiáty zvyšují DA nepřímo inhibicí GABAergních interneuronů ve VTA.
- Mu-opioidní receptory (MOR) na neuronech NAc jsou spojeny s odměňujícími účinky opioidů a analgezií.
- Delta opioidní receptory (DOR) se podílejí na analgezii, anxiolýze a kappa opioidní receptory (KOR) souvisejí s dysforickými reakcemi spojenými se závislostí.
Interakce endogenního kanabinoidního systému (ECS)
- Moduluje neurotransmiterové systémy, jako jsou GABA, glutamát a DA v mezolimbické dráze.
- Aktivace CB1 receptorů v kortikálních glutamátergních aferentech inhibuje uvolňování DA v NAc, což ovlivňuje chování spojené s odměnou.
- Kanabinoidy působí odlišně na terminály GABA a Glu v důsledku rozdílů v poměru CB1 receptorů a vezikul.
- Aktivace CB1 i MOR na neuronech GABA může stimulovat uvolňování DA tím, že disinhibuje ACh, zatímco aktivace na interneuronech ACh by mohla snížit hladiny DA v accumbens.
- Kanabinoidy jako 2-archidonoylglycerol (2-AG) mohou disinhibovat GABA-A neurony substantia nigra, což vede ke zvýšení DA.
Glutamát a GABA
- Aktivita DA neuronů je regulována lokálními a dálkovými glutamátergními (excitačními) a GABAergními (inhibičními) vstupy z mnoha oblastí mozku, včetně prefrontální a orbitofrontální kůry a rostromediálního tegmentálního jádra.
- Glutamátergní vstupy do dopaminových (DA) neuronů ve ventrální tegmentální oblasti (VTA) a středně ostnatých neuronů (MSN) v nucleus accumbens (NAc) hrají roli v behaviorálních adaptacích spojených s citlivostí na odměnu a tvorbou návyků, což jsou charakteristické znaky závislosti.
- Excitační glutamát stimuluje NMDA receptory v interneuronech, což vede k uvolňování GABA.
- GABA zase inhibuje uvolňování dopaminu z mezolimbické dráhy. Glutamátergní dráha tak působí jako přerušení mezolimbické dopaminové dráhy.
- Glutamátergní systém hraje zásadní roli v učení prostřednictvím NMDA-dependentních drah, což v podstatě posiluje naučené asociace mezi užíváním drog a pozitivním posilováním.
- Současně GABAergní systém inhibuje přenos akčních potenciálů, čímž zajišťuje modulační rovnováhu, která může být návykovými látkami narušena.
- Tato složitá souhra je klíčová pro naše širší chápání závislosti a bude podrobněji zkoumána později v tomto článku.
- Aktivitu DA neuronů ovlivňují také neuromodulační vstupy, jako je noradrenalin, serotonin, acetylcholin, neuropeptidy (oxytocin, neurotensin, orexin) a hormony (inzulin, leptin).
ROLE DOPAMINU V UČENÍ, CHOVÁNÍ A ZÁVISLOSTI
Dopamin (DA) je jedním z nejstarších neurotransmiterů a má zásadní význam pro fenomén závislosti, ovlivňuje chování a poznávání. V mozku savců tvoří dopamin 80 % obsahu katecholaminů, což značí jeho místo dominantního neurotransmiteru.
Přítomnost a funkce dopaminu jsou neuvěřitelně zachovalé napříč živočišnou říší, což svědčí o jeho zásadní roli v životních procesech. Evoluční cesta dopaminu začala přibližně před 600 miliony let, což koreluje se vznikem pohyblivosti u mnohobuněčných organismů. Architektonické uspořádání bazálních ganglií u obratlovců je pozoruhodné. Vyznačuje se dvojí výstupní dráhou, která kontrastuje s jedinou přímou dráhou, jež se vyskytuje u jednodušších druhů s méně složitým nervovým systémem.
Vznik sekundární nebo nepřímé dráhy u obratlovců znamená významný evoluční pokrok. Tato nepřímá dráha je nedílnou součástí diferencovaného a přesného výběru reakcí pro vyšší kognitivní procesy. Předpokládá se, že tato evoluce nepřímé dráhy bazálních ganglií je základem sofistikovaného poznávání pozorovaného u savců včetně člověka, což odráží složitost nervového vývoje v průběhu evoluční historie.
Axiom "Myslet znamená hýbat se" zdůrazňuje klíčovou roli dopaminu v iniciaci a řízení pohybu.
Přítomnost a funkce dopaminu jsou neuvěřitelně zachovalé napříč živočišnou říší, což svědčí o jeho zásadní roli v životních procesech. Evoluční cesta dopaminu začala přibližně před 600 miliony let, což koreluje se vznikem pohyblivosti u mnohobuněčných organismů. Architektonické uspořádání bazálních ganglií u obratlovců je pozoruhodné. Vyznačuje se dvojí výstupní dráhou, která kontrastuje s jedinou přímou dráhou, jež se vyskytuje u jednodušších druhů s méně složitým nervovým systémem.
Vznik sekundární nebo nepřímé dráhy u obratlovců znamená významný evoluční pokrok. Tato nepřímá dráha je nedílnou součástí diferencovaného a přesného výběru reakcí pro vyšší kognitivní procesy. Předpokládá se, že tato evoluce nepřímé dráhy bazálních ganglií je základem sofistikovaného poznávání pozorovaného u savců včetně člověka, což odráží složitost nervového vývoje v průběhu evoluční historie.
Axiom "Myslet znamená hýbat se" zdůrazňuje klíčovou roli dopaminu v iniciaci a řízení pohybu.
Strukturální uspořádání DA-neuronů
Last edited: